Vše začalo dnem kdy sme s maminkou přemýšlely o tom,že by sme si mohly pořídit koně..Tak já okamžitě začala na internetu projiždět ledajaký inzeráty,stánky o prodeji koní,atd..Nakonec jsem narazila na inzerci kde jedna mlada holka nabízela 10letou kobylu A1/1 z Plzně.Ta holka jí nabízela za pouhých par 35000,- i s věcmy(sedlo,uzdečka,dečka,...)jenže byl háček v kobylce.Vigi měla povahu temperamentního plňase ,který byl panem svího boxu!V boxe se chovala agresivně nevyhrožovala přímo utočila,údajně to bylo tím,že jako malou Vigi její matka vykopavala z boxu nevím jak to doopravdy bylo a ani se to asi už nedozvím.No takže dne 3.10.2008. jsme sehnali vozík a jeli do Plzně jelikož to bylo tak daleko a my jsme byli od olomouce nevahali jsme a jeli sme rovnou i s vozikem aby sme si ji kdyžtak hned odvezli,byli sme i domluvenio s veterinařkou,s okolí že nám přijede udělat prohlídku před koupí.Dojeli sme na místo kde sme ještě čekali až dorazí majitelé,jelikož ta staj nebyla přímo v plzni ale nedaloko od ní.Když majitelé dorazili šli sme do staje pro Vigi,měli tam spoustu jiných koní ale až v zadu na nás čekala ta moje kráska.Přiznám se,že se mi moc nelíbilo v jakých podmínkách tam Vigi byla ustájená ale bylo mi to už celkem jedno,věřila jsem že si ji odvezu domů a tam bude mít tu nejlepší peči.Když sme došli k boxu Vigi stala u prostřed velkeho boxu přivázana k mřížím a pod sebou měla dost rozdupaný hnůj.Je mi celkem jedno jak to tam chodilo nebo jestli zrovna zapomeli vykydat.Vyvedli sme si Vigi ven,její majitelka ta mlada holka se mě zeptala jestli si ji vyčistím,neváhala jsem.Vigi se sice chvilema šklebyla ale nijak sem to neregistrovala.Poté sme Vigi nasedlali a šla jsem jezdit nevim jak dlouho nebyla venku jelikož jeji byvala majitelka zni spadla a měla něco se zady tudíž nemohla jezdit.Takže sem šla do výběhu a musim vam řict,že Vigi semnou pěkně zametla.No byla sem trochu vystrašena protože před rokem ted už dvěma sem měla taky takovy uraz,splašil se semnou kun na poli a ja spadla a zlomila si obratel na pateři.Takže kdyžsemnou Vigi začala zdrhat spanikařila sem a zesedla sem.Chtělo se mi strašně brečet protože sem nechtěla aby to takhle skončilo.Později dorazila veterinářka a prohlédla Vigi byla v pořadku.Veterinářka viděla ten můj výstup s Vigi v tom vyběhu tak si chtěla vzit Vigi sama pod sedlo ,moc jim to šlo tak sem usoudila že to bylo moje vinna a že můj strach ze mě vigi moc dobře vycítila.Paní veterinářka nam vyprávěla že ma taky kobylu a trvalo prý rok než si spolu padly do oka.Nechtěla sem o Vigi příjit pevně sem věřila že je Vigi jiná a není to tak hrozné jak to vypada jen to bude chtit hodně času a práce.Ukecala jsem mamku ab y sme si ji koupili a taky že ano!Sepsali se papiry naložily se věci a Vigi a jelo se...Cesta byla dlouhá ale všechno sme zvládli!!!Jeli sme do mojí školy ZSEŠ Lanškrou kde jsem byla v prvnim ročníku na oboru chov koní a jezdectví.Tam jsme měli možnost si ustajit vlastního koně jelikož škola měla vlastní statek.Dojeli sme tam pozdě večer ale byli sme domluveni s panem stajníkem Tahalem aby na nás počkal a Vigi nám ustájil.Moje kobyla se mu moc libila.Bylo už pozdě a proto moje mamka s vozikem odjela a ja sem přespala ve stájich...
Začatky v Lanškrouně byli také bledé.Vigi mě nechtěla pouštět k sobě do boxu vyjižděla po mě zuby,vykopavala mě z boxu,atd....První půlrok sem vážně přemýšlela že ji budu muset prodat že to nezvládnu....Náš stajník pan Tahal se brzy stal i našim soukromým ošetřovatelem a trenerem..Měl Vigi moc rád a jelikož to byl chlap nebal se jí vždycky k ní do boxu přišel Vigina se po něm oháněla zubama ale on si toho nevšímal ja bych toto nedokázala...I ježděni bylo bydné,,přiznám že v tom ježděni sem měla vinnu já bala sem se.Ani nevím čeho trénoval nás p. Tahal pomalu se to zlepšovalo ale opravdu jen pomalinku...Řeknu vám než sem si kupovala Vigi myslela jsem si že umým jezdit..OMYL!!Připada jsem si jako uplný začátečník..v hodinách jezdectví to bylo taky příšerné měli sme pana učitele Vídeňského a ten mi dával zabrat chapu že sem nic neuměla a že občas buzeroval právem ale když trenér začne ponižovat jezde přede všema a shazuje ho..jezdec si už potom začne myslet že na to nemá a přestane ho bavit jezdit..jako se to stalo mě nechtěla jsem jezdit nebavilo mě to zanedbavala sem Vigi trénoval ji jen pan Tahal mamka byla taky s toho všeho zničena že uvažovala že ji prodáme...Jenže po čase sem si Vigi strašně moooc oblíbila!!Ráno sem sní chodívala na prochazky protože ji natíkali nohy..tak sme si vždycky povidali a bylo mi sní fajn bylo mi uplně jedno,že chodim pozdě do školy hlavně že sem byla sni...ježdění nám pořád moc neklapalo nedokázala sem jí usedět ve cvalu neb v pracovním kluse..Byla sem zoufala snažila sem se ale nešlo to..Dnes už asi vim čím to bylo když sme meli jezdectvi byla sem nervozní aby mě zase pan Vídeňský neschazovala před ostatníma a nesoustředila sem se když sem se potom s vigi odstěhovala do jine staje hned mi to vše začlo jit každy den sem na sobě pracovala a nakonec ted nemužu pochopit jak sem kdysi se neuměla udržet ve cvalu:D:D:DAle zpátky do Lanškrouna,s panem Vídeňským sem se hádala víc a víc a nebyla jsem to jen ja ale i naš ošetřovatel i moje mamka...Pan Vídeňský si vymyslel že budu jezdit brzo rano do školy si kydat Vigi i přes to že sem si platila ustájení vlastniho ošetřovatele kterého sme si pořídili hlavně aby kVigi nemusel chodit nekdo jiny než pan Tahal a já protože byla Vigi prý ''vysoce agresivní,, i přes to všechno sem si ji teda chodila kydat..no nakonec nam pan Vídeňsky oznámil že nam davá vypovědní lhůtu že tam Vigi nechce...což bylo moc protože ta kobyla mu tam už nemohla nijak vadit když k ni nemusel nikdo jiny než ja a pan Tahal ale to dnes už jedno...Mamka se naštvala a kobylu sme si odvezli a ja se rozhodla že když nemužu mít na škole kona ta škola pro mě nic neznaména nechala jsem se nechat propadnout aby me vyhodili a odešla jsem..!Ted mám Vigi u sebe a ty pokroky co jsme spolu udělali za rok sem ani netušila že se mi to někdy povede..Nikdy sem nedoufala,že pojedu s Vigi do terenu na cvalovku nebo že sni budu skákat a všechno chtělo jen čas dnes už se jen tomu směju jak sem tomu nemohla věřit!Jak se říká všechno jde když se chce!Na jaře budu mít trenérku která mě snad připravý na licenci a pak jen udělat licenci však taky už mám na čase jak říka pan Tahal:)a věřím kdyby nás ted viděl pan Vídensky nepoznal by nas a hlavně mě!!